Litomyšl – Areál renesančního zámku
Velkolepá pernštejnská residence je výjimečná především tím, že její renesanční architektury přizpůsobující italský sloh klimatickým podmínkám střední Evropy se dochovala ve výjimečné čistotě bez mladších přestaveb.
Nejstarším osídlením na obchodní cestě spojující Moravu a Čechy bylo zřejmě slavníkovské hradiště, které zmiňuje Kosmova kronika roku 981.První písemné doklady jsou z 11. století, kdy zde kníže Břetislav II. založil kostel. Ve 12. století sem biskup Zdík přivedl řád premonstrátů. Ti postavili klášter, který se stal důležitým, centrem kraje. Přemysl Otakar II. udělil Litomyšli roku 1259 městská privilegia. V roce 1344 tu založil Karel IV. biskupství. V husitské době však bylo hodně staveb vypáleno, biskupství zaniklo a město přešlo do rukou šlechty. Nejprve měli Litomyšl v držení Kostkové z Postupim, kteří disponovali značným majetkem. Pravděpodobně oni vybudovali nedochované vnější opevnění. V roce 1546 hrad vyhořel a o rok později Kostkové z Postupim o panství přišli v prohrané vzpouře panstva proti králi Ferdinandovi. Poté je do zástavy dostal Jaroslav z Pernštejna. Jeho syn Vratislav začal zchátralý a znovu vyhořelý zámek přestavovat.
Autore, projektu z roku 1568 byl Giovanni Battista Aostalli de Scala, stavbu však dokončil Ulrich Aostalli. Do roku 1573 vzniklo západní křídlo s nádvorní arkádou, štíty a sgrafitovou výzdobou. Pak následovala stavba kaple a přestavba spojovacího a východního křídla. . Z8roveň se budovala i zahrada, kterou ozdobila morová kašna. Hlavní zámecká budova je pravoúhlý blok uzavírající dvě nádvoří. Venkovní fasády pokryté sgrafitovou rustikou / psaníčková sgrafita / Šimona Vlacha se sdruženými okny, lunetovou římsou a volutovými štíty působí zejména svou jednotou v monumentálním měřítku. Souměrnost je narušena jen vystupujícím tělesem závěru kaple a schodišťovou věží. Osobitým a působivým prvkem jsou arkády nad hlavním portálem otevřené ven i do nádvoří. Nádvoří je opatřeno arkádovými ochozy na třech stranách, čtvrtá je vyzdobena náročným figurálním sgrafitem.
Interiéry se zachovaly většinou v rokokovém, empírovém, biedermeierovském i klasicistním stylu s cennými kusy dobového nábytku, sbírkami keramiky a porcelánu míšeňského či vídeňského a mnoha obrazy významných českých, rakouských a německých malířů. Obytné místnosti mají ploché stropy. Při podrobné prohlídce zámku zaujme půdorysná odlišnost východního křídla. Zámek měl na svou dobu řadu technických vymožeností. Dodnes se uchoval například vodovodní systém v kuchyni. Podkroví sloužilo k ubytování služebnictva.
Veřejnosti je zpřístupněno třináct místností s bohatou interiérovou výzdobou a inventářem. Vyniká zde především Bitevní sál a Velká jídelna, kaple a také barokní divadlo, otevřené v roce 1798. Zahrál si zde i samotný hrabě Valdštejn. Dochovaly se i cenné jevištní dekorace, dodnes zcela funkční a používané při představeních. K areálu patří i jízdárna, stáj, konírna a pavilon na severozápadní straně. Čtvercový objekt zdobí malby egyptských krajin. Sochy Jiřího Pacáka na ohradní zdi představují antická božstva. Je tu i sousoší koněvoda od Matyáše Brauna.
Po vymření Pernštejnů získali Litomyšl Trautmannsdorfové. Mnoho požárů, které město i zámek postihly nutilo majitele neustále opravovat. Dnešní podobu dostal zámek za hraběte J.Josefa z rodu Valdštejnů-Wartenberků. Poslední šlechtický majitel byl kníže M.K.Thurn-Taxis, jehož potomci tu žili až do roku 1945.
V budově bývalého pivovaru, která patří také do areálu zámku, se narodil Bedřich Smetana. Je zde instalováno jeho muzeum a od roku 1949 se pravidelně koná v zámeckém areálu Mezinárodní hudební festival Smetanova Litomyšl.
Přestože předmětem, zápisu do seznamu UNERSCO je pouze zámecký areál, Litomyšl se může pochlubit i řadou jiných významných historických budov a patří jistě k našim nejkrásnějším historickým městům. Zámek je výjimečnou památkou zejména proto, že byl postaven jako reprezentativní sídlo jednoho z nejvýznamnějších rodů v Českých zemích ve stylu italské renesance přizpůsobené místním podmínkám a v této podobě se bez podstatných přestaveb zachoval až do dnešní doby.
|
